HASIČ!

Stál tam v plamenech. V poslední době ho jeho práce moc nebavila. Vždy chtěl pomáhat lidem, ale odstraňování stromů z cesty a podobně, byla tvrdá práce, která ho nenaplňovala. Ale teď, jak stál v rozpadajícím se domě, plného ohně, si vzpomněl proč tohle začal dělat.

   Jako malý rád četl komiksy. Miloval superhrdiny s pláštěmi a skvělými schopnosti.

Toho dne byl doma, s rodiči a četl si jeden ze svých oblíbených komiksů. Máma vařila večeři zatímco se táta díval na televizi.

   Něco se muselo pokazit, sám však nevěděl co. Pamatoval si jen, jak slyšel tu ránu. Odložil komiks a šel se podívat co ji způsobilo. Když přišel, kuchyni už zžíraly ohromné plameny. Máma ležela na zemi, zatímco na něj táta volal, ať se jde schovat, zvedajíc telefon. Odběhl do pokoje a začal sbírat všechny své komiksy. Chtěl je všechny zachránit. Hodil je do igelitové tašky a vydal se zpět.

   Když ale otevřel dveře z pokoje, zjistil, že oheň už zuří všude v domě. Skrze otevřené dveře se do jeho pokoje valil hustý dým. Zakašlal se. Rychle zavřel dveře a odstoupil od nich. Nevěděl co dělat a tak čekal. Po chvíli už viděl jen obrysy. Snažil se volat o pomoc, ale čím déle tam byl, tím hůř se mu dýchalo. Začal ztrácet vědomí. Sesunul se k zemi pln zoufalství.

   Poslední co viděl, před ztrátou vědomí, byl jeho hrdina. Neměl plášť ani žádné superschopnosti. Měl odhodlání a to stačilo.

   Tehdy mu zachránil život. A tak se rozhodl, že bude jako on. A teď tam stál v plamenech! Došel ke dveřím, které následně rozrazil. Byla tam malá dívka. Ležela na zemi v bezvědomí. Popadl ji do náručí a vydal se zpět. Dostat se z hořící budovy nebylo snadné. Vyšel z vchodových dveří. Před budovou stáli její rodiče. Se slzami v očích se k němu rozběhli. S vděkem v očích ho objali a vzali si svou dceru. 

   V poslední době ho jeho práce moc nebavila, ale nikdy ji dělat nepřestane. Protože je HASIČ!