Metla

Vypravěč: Ahoj děti. Já vám musím říct, před chvílí jsem pootkal Faninku a ta vám někam pospíchala. No tak jsem se jí zeptal kam tak pospíchá a ona mi na to že před školku že tam na ni čeká František. Tak já se jdu podívat a vážně tady stojí a čeká František ale Faninka stále nikde. Ale počkat už ji tam vidím. Už tady běží.

Faninka: Ahoj Františku mě se stala taková podivná věc víš, našla jsem takovou podivnou věc no podívej, nevíš co to je?

František: No to jsou proutky...zpletené proutky...zpletené proutky do kytice...ehm…

Faninka: Ty jsi zpletený a popletený Františku.

František: No tak se zeptáme dětí, co to je.

Faninka: No jo děti já jsem si vás ve spěchu ani nevšimla. Nevíte prosím vás co by to mohlo být?

Děti odpoví.

František: No jistě, metla to je. No a co teť s ťím Faninko?

Faninka: No přeci to vrátíme tomu komu to patří ty trubko.

František: No jasně, jakto že mě to nenapadlo už před tím. No jo ale komu to chceš vrátit?

Faninka: To je přeci jasné Františku, přeci...ehm...třeba...máš pravdu, komu?

Vypravěč: Tak oba dva dlouho přemýšlejí až najednou František vykřikne.

František: Jdeme za paní uklízečkou!Ta přeci pořát uklízí!

Faninka: No jistě.

Vypravěč: A tak šli do školky za paní uklízečkou.

František a Faninka: Dobrý den paní uklízečko.

Paní Uklízečka: Dobrý den. Copak potřebujete?

Faninka: Víte, našla jsem metlu.

František: No a my se chceme zeptat, jestli není vaše.

Paní Uklízečka: Ne to určitě není, protože já mám všechno náčiní tady, vidíte? „A byli jste se už zeptat v kuchyni?“HAHAHA

Vypravěč: Děti poděkují a hned utíkají do kuchyně za paní kuchařkou.

František a Faninka: Dobrý den paní kuchařko.

Paní Kuchařka: Dobrý den, copak potřebujete?

Faninka: Víte, našla jsem metlu.

František: A chceme se zeptat jestli není vaše.

Paní Kuchařka: Ne to tedy opravdu není. Jediná metla kterou používám je metlička do mixéru.

František: A v tom je nějaký rozdíl?

Paní Kuchařka: Ano je. Metla je na zametání za to metlička se dává do mixéru a když se mixér zapne tak se metlička roztočí a začne šlehat, víte.

Faninka: Tak to jsme nevěděli paní kuchařko ale i tak děkujeme a nashlednou.

Vypravěč: Tak František a Faninka vyjdou ze školky a pořát přemýšlejí kdo má metlu.

František: Do ježibab zelených! Proč na nic nemůžeme přijít?

Faninka: Počkej, zopakuj to.

František: Proč na to nemůžeme přijít?

Faninka: Ne, to před tím.

František: Do ježibab zelených?

Faninka: To je ono, ježibaba. Františku ty jsi gényus!

František: Když myslíš.

Vypravěč: A tak František a Faninka běží za ježibabou do lesa. Jen co tam doběhnou Faninka zaklepe na dveře. Ježibaba se skřípotem otevře dveře.

Fantišek a Faninka: Dobrý den paní ježibabo.

Ježibaba: Co tu chcete vy mrňaví děcka?

Faninka: Já jsem našla metlu.

František: A chceme se zeptat jestli není vaše.

Ježibaba: Není, já nic nestrácím. A teť vypadněte nebo vás prměním v žábu!

Vypravěč: A tak František a Faninka pelášili ven z lesa až se za nimi prášilo. Až před školkou se zastavili.

Faninka: No tak kdo by ještě mohl mít koště? Mě už dochází nápady.

František: Já vím kdo má metlu. Vojáci přeci.

Faninka: Od kdy ty bambulo?

František: No přeci když smetli nepřítele, tak čím ho asi smetli? Metlou přeci.

Faninka: Ne, ne. Vojáci mají jenom tak zbraně Františku. Vojáci žádné metly nemají.

František: Jo tak já už půjdu domů.

Faninka: Co že? Vždyť jsme tu metlu ještě nevrátili tomu komu patří.

František: A ty víš komu to vrátit?

Faninka: Ne. Tak já tě odprovodím.

František: Tak jo.

Sněhulák: (fňuk)

Faninka: Slyšel jsi to?

František: Ano.

Sněhulák: (fňuk)

Faninka: Jde to od tama.

František: Tak se tam jdi podívat.

Faninka: Tak dobře.

František: Co tam je?

Faninka: Sněhulák.

František: Copak se ti stalo sněhuláčku?

Sněhulák: No víš...šel jsem ne procházku...a jak jsem se vrátil...moje metla byla...byla pryč.

Faninka: To je dobrá správa.

Franišek: To teda není!

Faninka: Ale je, protože jsem ji odpoledne naašla a teť ti ji můžu konečně vrátit.

Sněhulák: Opravdu? Tak to je skvělé! Jak ti mám poděkovat?

Faninka: Stačí děkuji. Já pomůžu ráda.

Vypravěč: No a tak sněhulák našel svou metlu a také nové kamarády. Poté si ti tři hráli a pokuď nezemřeli, hrajou si tam do dnes. A tak zazvonil zvonec a pohádky je konec