2022 

Artur Kostka

O rostlině, která nese plody bez vody

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami jedno království. Ale o tom se my bavit nebudeme. My budeme mluvit o tom před devatero horami a devatero řekami.

V tom království bylo velmi sucho. V celém království lidé žíznili. I tak ale nějak přežívali. 

V tomto království vládl král Vydra. Neříkalo se mu král Vydra jen tak, protože byl opravdu vydra. Tento král měl za úkol vyřešit problém s vodou. Bylo mu to k zlosti, protože měl důležitější věci na práci, než nějaké malicherné problémy poddaných. Proto se rozhodl, že bude řešit tento problém následně. Nechá vyhlásit, že ten, kdo tento problém vyřeší, tomu splní jakékoliv přání.

Trubači vyhlašovali a král si hověl ve svém zámku.

Teď se na chvíli koukneme dolů, do podzámčí. Tam žil chlapec jménem Džusin. Tento chlapec žil chudý život na ulici, vydělával si na jídlo sklízením zeleniny farmáře Kravona. Pracoval osm hodin denně.

Po práci se vždy s vydělanými penězi vydal na trh, kde si koupil chleba a trochu vody. Poslední dobou mu už ale peníze na vzácnou vodu nestačily, proto posledních několik týdnů jedl jen suchý chléb.

Toho dne, kdy pan král vyhlásil, že za řešení problému s vodou nabízí jakékoliv přání, probíhal Džusinův den stejně. Odpracoval si své, vzal si odměnu a vydal se na trh. Po cestě do něj ale narazil zvláštní muž v černém plášti. Muž shodil Džusina na zem, vzal mu peníze a utekl. Džusin běžel za ním.

,,Chyťte zloděje!” volal Džusin, ale lidé toho zloděje nechávali utíkat. Nikdo Džusinovi nepomohl.

Nakonec to Džusin vzdal. Smutně se posadil na patník a seděl s hlavou v dlaních.

,,Musím si najít nějakou lépe placenou práci, jinak tady umřu. V tu chvíli zaslechl trubače.

,,Jménem našeho krále Vydry tímto platí. Kdo přijde na způsob, jak vyřešit problém s vodou, tomu král splní jakékoliv přání!”

Džusin se rozzářil radostí. No jistě. Zajde za králem a bude chtít práci na zámku. To už bude mít určitě více peněz a neumře. Ale je tu jeden problém, co řekne panu králi za řešení?

,,No nic, cestou něco vymyslím” Řekl si a vydal se na zámek. 

Ten den přišlo na zámek spousta lidí. Každý chtěl splnit nějaké přání. Nikdo však nepřišel s žádným dobrým nápadem, jak problém s vodou vyřešit. I Džusin nakonec došel až na zámek. Cestou ho napadlo prosté a jednoduché řešení. Najít něco, co vodu dokáže nahradit.

S tím taky předstoupil před krále.

,,Další!” Řekl král Vydra. Džusin předstoupil.

,,Nuže, s jakým převratným nápadem jsi přišel ty?” Zeptal se král Džusina.

,,Mě napadlo, že by jsme mohli skusit najít něco, co by vodu mohlo nahradit.” Odpověděl Džusin nesměle.

,,A co by sis tak představoval? Co by mohlo nahradit vodu?” Zeptal se celkem pobaveným hlasem král Vydra.

,,Já nevím. Třeba nějaká jiná tekutina.” Odpověděl Džusin stejně nesmělým hlasem.

,,A kde chceš tu tekutinu sebrat?” Ptal se dál pobaveně král.

,,Třeba z nějaké rostliny.” Když tohle Džusin řekl, vyprskl král smíchy.

,,Z rostliny povídáš, jo? Vždyť k tomu aby ti ta rostlina přežila potřebuješ vodu!” Král se smál na celé kolo.

,,A co kdybych našel rostlinu, která dokáže nést plody bez vody?” V místnosti vše ztichlo.

,,To myslíš vážně chlapče?” Král Vydra se na Džusina mírně zamračil.

,,Ehm.” Džusin nevěděl, co odpovědět. Uvědomil si, co za hloupost právě řekl.

,,V tom případě dobrá…” Pravil král ,,Dones mi rostlinu, která nese plody bez vody a já ti splním jakékoli tvé přání. Jestli se ti to ale nepovede, tak se ani nevracej zpátky. Dohodnuto.” Král pokynul rukou na znamení, že Džusin může odejít.

A tak se Džusin vydal vstříc dobrodružství. Nikdy neopustil království a teď, když stál před bránou, za kterou se rozléhaly jen nekonečné lesy, nevěděl, jak se cítit. Nu což, musel se vydat na cestu. Prošel branou rodného království a kamenná cesta se pod ním náhle změnila na malou lesní pěšinku. Temný hustý les jakoby se za ním začal zavírat. Nějakou dobu šel Džusin po pěšině, než i ta zmizela a všude už se rozléhal jen les.

Džusin se bál. Nevěděl kudy jít. Měl hlad.

A přesně v tu chvíli, kdy si myslel, že je nejhůř, se na něj usmálo štěstí.

,,Chro chro, no to je teda dobrota. Chro mňam mňam.” Ozývalo se z nedalekého keře. Byl to tenký mužstký hlas. Džusin se ke křoví vydal. Koukl dovnitř a tam byl mladý čuník v zelených kalhotech s kšandama a bílou košilí. Právě si tam pochutnával na pečených bramborách.

,,Zdravím pane pašíku.” Pozdravil slušně Džusin. Čuník sebou trhl.

,,Kvííík. Fuj to sem se lek. Proč se tak plížíš člověče?”

,,Pardon, nechtěl jsem vás vylekat. Jen už nějakou dobu nevím, kudy kam a tak mě společnost dosti lákala.” Řekl Džusin.

,,A vůbec, jak se jmenuješ chlapče?” Zeptal se čuník.

,,Jsem to ale nezdvořák. Jmenuji se Džusin. A vy?”

,,Jistě. Já jsem Nikolas, ale říkejte mi Nikl.” Odvětil čuník.

,,Skvěle. Těší mě Nikle. A co pak děláš sám v tak hlubokém lese.”

,,Z mé rodné vesnice mě vykopli jako psa! Řekl jsem si, že nemám zapotřebí se jim doprošovat, tak jsem se postavil na vlastní nohy. A co vy Džusine?” Zeptal se Džusina čuník.

,,Můj král mě poslal najít rostlinu, která nese plody bez vody.” Odvětil Džusin.

,,Co je to za nesmysl? Tvůj král není moudrý!” Řekl mu na to Nikl.

,,Víš, ono to tak úplně nenapadlo ho, ale spíše mě.”

,,Jsi hloupý? Jak jsi na něco takového mohl přijít?” Nikl na Džusina koukal s vykulenýma očima.

,,Král slíbil každému, kdo vyřeší problém s vodou přání. Já chtěl dobrou práci na zámku, tak jsem řekl tohle.”

,,Pěkně sis to zavařil panáčku.” Řekl trochu škodolibě Nikl.

,,A kam míříš Nikle?” Zeptal se Džusin.

,,Do vesnice Uluranů. Jejich vůdce prý ví všechno. Je velmi učený. Chci se ho na něco zeptat.” Odpověděl Nikl.

,,Dobře, jdu s tebou.” Řekl Džusin.

,,Cože?” Řekl z nesouhlasným hlasem Nikl, ale to už Džusin šel. Nikl nad tím mávl rukou a šli společně.

Šli dlouho, ale když byli dva, lépe cesta ubývala. Za chvíli došli k malé chaloupce, kde chtěli poprosit o nocleh. Zaklepali na dveře, otevřela stará slepice.

,,Kvo kvo Dobrý večer mládenci. Copak vás přivádí k staré slípce?” Zeptala se milým hlasem slepice.

,,Dobrý teta. Chtěli jsme vás poprosit o nocleh. Už hodiny jdeme skoro bez přestávek. Potřebujeme na noc složit hlavu do tepla.” Řekl na to Nikl.

,,Jistě jistě, pojďte dál mládenci. Za chvíli mám večeři, tak si zatím sedněte.” Pozvala je přátelsky slepice.

Oba kamarádi si sedli a slepice za chvíli přišla s večeří. Všichni se najedli, popovídali si a pak šli spát.

V noci Džusina probudily divné zvuky. Džusin rozpoznal, že vychází z kuchyně. Vstal a šel se tam potichu podívat. Když však vešel do místnosti, málem omdlel hrůzou. Před ním stála velká, ošklivá supice s ostrým zobákem, která zrovna něco hledala v kuchyni. To nejhorší ale bylo to, že když si Džusina všimla, promluvila hlasem milé paní slepice.

,,Ale podívejme se kdopak se nám vzbudil.” Pravila supice.

,,Paní slepice? Jste to vy?” Zeptal se rozechvělým hlasem Džusin.

,,No jistě, že to jsem já. Kdo jiný by to byl.” Řekla pobaveně supice.

,,Nu což. Chtěla jsem si vás dát na snídani, ale půlnoční svačinka taky bodne.” Pravila supice a napřáhla před sebe křídla. Rozběhla se za Džusinem, který také začal utíkat.

,,Pomóc! Pomóc!” Volal Džusin a běhal po světnici. Supice pořád běhala za ním a snažila se ho chytit.

Už to vypadalo, že ho supice chytne, když se za Džusinem zavřely dveře, supice do nich vší rychlostí naběhla a z té rány usnula. Dveře zavřel Nikl. Slyšel nahoře Džusinovo volání a vydal se za Džusinem dolů. Když viděl co se děje, počkal u jedněch dveří a když Džusin proběhl, tak bum.

,,Ach, to bylo o fous. Děkuji příteli.” Poděkoval Džusin.

,,Ale co vás nemá, to nic nebylo drahý příteli. A teď už pojďme, než se ta potvora probere.”

A tak se Džusin a Nikl vydali dál na cestu. Šli dnem, šli nocí. Šli lesem, šli polem až došli do malé vísky.

Ve vísce se zeptali jestli neví, kde je vesnice Uluranů.

Nikdo nevěděl, až na jednoho muže. Nějaký stařík jim tvrdil, že by je tam zavedl, kdyby mu s něčím pomohli.

,,A s čímpak by jste pomoct chtěl pane? Smím-li vědět.” Optal se Nikl.

,,Nic složitého, jen potřebuji uklidit dům. Už dlouho mi tam nikdo neuklízel a je tam nepořádek.” Řekl jim muž.

,,Co může mít takový trhan za dům” Pomyslel si Nikl a tak souhlasil. 

,,A který z těch domů je váš, drahý pane?” Zeptal se Nikl.

,,Támhleten.” Řekl muž a ukázal na největší dům co tam stál. Obří kamennou vilu s čtyřmi patry. Nikl vykulil oči. 

,,To nám bude trvat nejmíň den.” Řekl Nikl nesouhlasně.

,,To nemůžete myslet vážně.”

,,Ale myslím. Jestli chcete do té vesnice, musíte ho uklidit!” Odpověděl Niklovi muž a odešel.

A tak se ti dva dali do uklízení. Uklízeli, uklízeli a uklízeli. A když jim začala přestávka, tak taky uklízeli, protože to chtěli mít hotovo co nejdříve.

Po několika hodinách byli hotovi. Uklizený dům ukázali muži. Ten byl nad míru spokojen a tak jim řekl, ať ho následují.

Oba ho následovali vsí a pak hlubokým lesem, až asi za hodinu došli do vesnice Uluranů. Muži poděkovali a šli před velitele Uluranů. Ten je přijal.

,,Co potřebujete ode mne?” Zeptal se klidným hlasem velitel Uluranů.

,,Chceme se na něco zeptat.” Odpověděli.

,,Dobrá. Začněte.”

,,Já…” Začal Džusin ,,Potřebuji vědět, kde najdu rostlinu, která nese plody co nepotřebují vodu.”

,,Rostlina kterou hledáš se nazývá Plodovník. Je to květina, kterou stačí zasadit do země a ona začne nést vláčné plody. Jeden zde mám a rád ti ho podaruji.” Odpověděl vůdce Uluranů.

,,Já se chci též na něco zeptat!” Pravil Nikl. ,,Kde najdu místo, ve kterém mě nebudou chtít potrestat za čin, který jsem spáchal?”

,,Jaký čin jsi spáchal?” Zeptal se překvapeně Džusin.

,,Okradl jsem celou svou ves o vzácnou relikvii, kterou můj klan strážil desítky let. Když na to přišli, bylo už pozdě. Nedopatřením jsem ji rozbil. Chtěl jsem to napravit, ale marně. Když jsem utekl do jiné vesnice, všude mě hledali moji lidé. Byli i tam kde jsme potkali toho muže, který nám poradil.”

,,V tom případě to je jednoduché! Pojď se mnou do mého království. Tam nikdo nechodí, kvůli tomu, že tam není voda. Nikdo tam nechce.” Odpověděl Džusin.

,,A ty bys mě s sebou vzal, i když už víš, co jsem proved?” Zeptal se Nikl.  

,,Jistě že. Vždyť jsi to udělat nechtěl. Navíc jsi mi pomohl se dostat až sem.” Odvětil Džusin.

,,Děkuji.” Řekl Nikl. Potom ještě poděkovali vůdci Uluranů a šli zpět do království.

Dorazili a předali králi Vydrovi Plodovník, tedy rostlinu, která nese plody bez vody. Ten ji nechal vysadit všude po království a Džusinovi splnil přání a udělal z něj, i z Nikla zámecké zahradníky. Starali se o Plodovníky. A protože všichni věděli, kdo do království Plodovníky donesl, začalo se tekutině získané z nich říkat po Džusinovi, tedy Džus.

Konec

Vydavatelství KostkaPrint

Počet výtisků 1

Dolní Lhota, 2022

Ve spolupráci s vivoostrava.cz