Preprodukce

    Když se řekne ,,tvorba audiovizuálního díla” většina lidí si představí natáčení, plac, kamery, režiséra a herce. To je ale jen malá část dlouhého a náročného procesu tvorby. Ve skutečnosti začíná práce na takovém díle už mnohem dříve. Zamyslete se. Může snad tvorba něčeho tak komplikovaného, jako je film, nebo i reklama, fungovat bez řádné přípravy? Jistě že ne. Tato fáze příprav se nazývá preprodukce a na ni se taky zaměřím v tomto textu.

    Preprodukce je při tvorbě audiovizuálního díla stejně důležitá, jako produkce i postprodukce. Tyto tři části jsou společně svázány a jedna bez druhé nemůže fungovat. Jak už jsem dříve zmínil, preprodukce je přípravou k samotné produkci. Konkrétně se tedy jedná o několik částí příprav, kterými jsou: tvorba námětu a scénáře, plánování rozpočtu, sestavování štábu, výběr lokací, vizuální a technické přípravy a organizace celého průběhu natáčení. Já se tady pokusím obsáhnout všechny tyto části příprav a možná i trochu víc.

    Každý projekt, ať už se jedná o umění, nebo cokoli jiného, začíná dobrým nápadem. Při tvorbě audiovizuálního díla se tento nápad zapisuje jako námět. Námět je tedy prostě a jednoduše jen stručný zápis našeho nápadu, který chceme realizovat. Poté začíná ta náročnější část.  Nápad se postupem času vyvíjí a na realizaci projektu nám jen stručný námět nestačí. Proto je tu scénář. Scénář je už konkrétní rozepsání toho, jak bude celé dílo vypadat. Popisujeme v něm to, co chceme aby ve finálním díle viděl divák. Scénické poznámky popisují jak scéna vypadá, co a kdo se v ní nachází a také hereckou akci, tedy to, co herci mají dělat. Repliky pak, pod jmény postav, uvádí, co budou dané postavy říkat. Tento typ scénáře, tedy literární scénář, ale není jediným druhem scénáře, který se používá. Technický scénář například popisuje vizuální stránku díla. Uvádí se v něm informace ohledně kamery, jako úhel, velikost záběru, technika, která bude na záběr použita a často se do něj vkládají i storyboardy. Nebo bodový scénář, často užívaný u dokumentů, nebo sociálních experimentů, je scénář, ve kterém se v bodech uvádí co a kde se bude točit, ale většinou není příliš konkrétní, protože nikdo neví, co se přesně stane. Scénář je jednou z nejdůležitějších částí preprodukce, protože se od něj následně odvíjí tvorba díla až do samotného konce celého procesu.

    Když máme hotový scénář, může se zdát, že už jsme připraveni na shánění štábu, techniky, kostýmů, rekvizit, lokací a tak podobně. Tak to ale není. Aby jsme všechny tyto věci mohli začít shánět, musíme si nejprve obstarat jednu mnohem důležitější věc. Peníze. Nejprve je třeba vytvořit rozpočet, tedy spočítat kolik peněz bude celý projekt stát. Tvorba rozpočtu je práce producenta, který následně peníze i shání. Procesu, kdy se tito dva lidé snaží obstarat finance na realizaci projektu, se říká pitching. Pitching je standardní prezentace projektu, při které se v zásadě snažíte přesvědčit někoho, kdo má peníze, aby vám je dal na natočení audiovizuálního díla. O rozpočet se následně, v průběhu celého procesu tvorby, stará producent. Dohlíží na to, aby byl rozpočet dodržen a taky na to, aby následné natáčení probíhalo podle plánu.

    Další důležitou částí je výběr herců. Na castingu vybírá herce režisér a případně u větších projektů i castingový režisér. Herci jsou vybíráni tak, aby se hodili na postavu, kterou mají hrát. Někteří filmoví režiséři mají takzvané “svoje herce”, tedy herce, které často obsazují do svých projektů. Hezkým příkladem je třeba režisér Tim Burton, který do svých filmů často obsazuje herce jako Johnny Depp nebo Michael Keaton. 

    Kromě herců je samozřejmě také potřeba sehnat i zbytek členů štábu. U tvorby takového díla je často potřeba spousta lidí. U některých režiséru platí na některé pozice ve štábu stejný princip, který jsem zmiňoval u herců, kdy má režisér třeba “svého kameramana”. Jinak jsou většinou členové štábu standardně najímáni, jako u jiných běžných pracovních pozic.

    Následně se dostáváme k výběru lokací a tvorbě kostýmů a rekvizit. V rámci výběru lokací, musí produkční tým najít místo, které sedí s představou režiséra a následně také zjistit jaké jsou na místě technické podmínky, zda se tam dá točit a kolik bude stát pronájem místa. U kostýmů a rekvizit se také vychází z vize režiséra a také z dobového zasazení a toho, na jakém místě se má daný kostým, či rekvizita, nacházet. Štáb může mít vlastní oddělení výroby, kde tyto rekvizity vznikají, nebo se můžou nechat vyrobit externě, či být jednoduše zakoupeny. Rekvizity a kostýmy jsou velmi důležité pro uvěřitelnost každé scény.

    Dále se řeší také vizuál celého díla. Již dříve v textu jsem zmínil slovo storyboard. Storyboard je soubor obrázků, nebo náčrtů, které vyobrazují jak mají jednotlivé záběry vypadat. Storyboard dost pomáhá urychlit pozdější produkci a režisér s kameraman díky nim mají z čeho na place vycházet.

    Také je potřeba udělat před samotným natáčením nějakou technickou přípravu. Není třeba techniku, jako kamery, mikrofony, světla a tak podobně, jen sehnat, ale také vyzkoušet jak reaguje na konkrétní podmínky a co všechno je možné s ní udělat. Proto se dělají takzvané technické zkoušky, kde se zkouší vše, co bude následně potřeba dělat s technikou na samotném place. Předchází se tím následným zdržením, kdy by se muselo řešit, že například kamera reaguje na nějaké prostředí jinak, než je potřeba.

    Poslední, neméně důležitou součástí přípravy, je rozplánování samotného natáčení. Natáčení je, ještě před jeho začátkem, potřeba pořádně rozplánovat, aby následně nedocházelo k různým časovým neshodám a aby se vše stihlo včas dokončit. Přesně z tohoto důvodu se dělá takzvaný natáčecí plán. Natáčecí plán dělá produkční, přičemž musí přesně rozplánovat, co se bude točit, kde se to bude točit, kdo všechno tam bude a hlavně od kdy do kdy se to bude točit. Tohle je velmi důležité pro to, aby všechno fungovalo a nedocházelo v průběhu natáčení k žádným nežádoucím problémům. Produkční proto musí pečlivě rozplánovat natáčení tak, aby se vše dalo realisticky stihnout, ale zároveň tak, aby se vešli do rozpočtu.

    Ve spojitosti s tímto, ale i se spoustou dalších věcí, které byly v textu zmíněny, může při následném natáčení dojít k velké spoustě problémů, které ladný průběh natáčení můžou snadno překazit. Ať už mluvíme o nepříznivém počasí, nepříznivých podmínkách, časovém skluzu nebo nečekaných výdajích. Na tyto věci je během preprodukce potřeba vždy pamatovat a snažit se jim předcházet, nebo na ně být připraven. Při každé jedné části preprodukce je třeba počítat s veškerými možnými scénáři, aby se pozdějším problémům dalo lehce předejít. Dělat rezervy, jak časové, tak i finanční. Být připraven na jakékoliv počasí. Ale hlavně je třeba vždy vyzkoušet zda to, co cheme udělat, taky jde udělat. Dbát na dostatečnou přípravu a hlavně nic nepodceňovat. 

    Jaký je tedy závěr? Preprodukce je základní a zcela nepostradatelná fáze vzniku každého audiovizuálního díla. Přestože není pro diváka tolik viditelná, je nedílnou součástí procesu, který vyústí v následné dílo. Rozhoduje zda bude film úspěšný, či nikoliv. Rozhoduje o funkčnosti díla po organizační, technické i umělecké stránce. Během preprodukce se píše scénář, plánuje se rozpočet, vybírají se herci, štáb, lokace i technika a organizuje se práce celého štábu. Díky tomu může samotné natáčení probíhat, co nejefektivněji a s minimálním rizikem problémů. Preprodukce proto není jen administrativní částí výroby díla, ale důležitý tvůrčí proces, který ovlivňuje podobu celého finálního díla. Z toho důvodu je preprodukce stejně důležitou částí tvorby audiovizuálního díla, jako samotná produkce i následná postprodukce. Je nutná při tvorbě každého díla, protože bez ní by v pozdějších fázích tvorby nemohlo nic fungovat.