Esej - Vločky a Kameny

Artur Kostka - MT2

     Je naše generace vskutku tak křehká, jak mnozí tvrdí? Vcelku snadná otázka. Odpověď však vůbec snadná není. Sám jsem se nad ní již párkrát zamýšlel. Musím však říct, že odpovědí si nejsem zcela jist. Vzhledem k mému věku (16 let) jsem samozřejmě obklopen lidmi, jež se do této generace řadí. Žiju však v jakési bublině lidí, ostatně jako každý, takže je náročné soudit v širším měřítku. Dnes tu sice máme internet, který nás zdánlivě přibližuje a seznamuje s větším množstvím různých lidí, avšak dá se tomu všemu věřit? Dá se věcem, jež vidíme na internetu, věřit? Slýchám spousty situací, které ukazují, že je naše generace vskutku přecitlivělá, ale dá se to brát jako něco relevantního, když každý vnímáme svět vlastníma očima a to co se děje nám zkresluje náš vlastní názor? Může se zdát, že tyto otázky nemusí být tolik důležité. Já jsem však přesvědčen o opaku. To co mně může přijít silné a odvážné může jiný vnímat jako snadné, křehké či hulvátské. Každý žijeme pouze svůj život, vnímáme život svým pohledem a soudíme věci dle svých vlastních zkušeností a názorů. Proto si také nemyslím, že na výše položenou otázku existuje objektivní odpověď. A proto taky vše, co budu v následujícím textu psát, je čistě můj názor a můj pohled, se kterým nutně nemusíte souhlasit. Budu však rád, když se nad mými slovy alespoň pokusíte zamyslet.

     Na začátek je třeba položit si ještě jednu otázku: ,,Co je to být křehký?”

Znamená to usnadňování si života, když mám tu možnost​? To si já tak úplně nemyslím. Ony prohlášení o tom, že je naše generace slabá, přichází z velké části od lidí generace předešlé. Proto je pochopitelné, že mají pocit, že je naše generace křehčí, než ta jejich. Ona je to nejspíš v mnoha případech pravda, ale je nutné podotknout, že takto to je u každé generace. Přece jenom, většina, ne-li všichni lidé předchozí generace nemusela dřít na panských polích, nebo chovat zvěř, aby měli co jíst. Stejně jako žádný člověk ve středověku nemusel lovit mamuta s tlupou pomocí dřevěného kopí. Člověk je živočišný druh, který se dostal na vrchol potravního řetězce, ne protože by byl alfa predátorem, ale jen díky svému intelektu a tvořivosti. Člověk je živočišný druh, který si stále zjednodušuje život, již od homo habilis. Proto je také logické, že každou generací se bude lidský životní styl měnit a zjednodušovat. A když se nad tím zamyslíme trochu hlouběji, nebyla to právě ta předchozí generace, která nám tyto usnadnění přinesla? Lidstvo je zdegenerovaný druh. Lovci, kteří zlenivěli. A to se netýká ani zdaleka pouze naší generace. Proto si nemyslím, že jsme na tom v tomto ohledu jakkoli hůř, než generace před námi.

     ,,Co je to být křehký?” Znamená to přemýšlet nad světem kolem sebe a jeho fungováním? Toto je věta, kterou jsem slyšel vztaženou přímo na mě. Lidem v mém okolí přijde, že se moc vrtám v zavedených věcech a snažím se popírat něco, co je nějakým způsobem dané. Slyšel jsem už i názor, že je to další způsob, jak se snažím si vše zjednodušit. Že moje generace nemá co dělat, tak si vymýšlíme blbosti. Pokud si však vzpomenete na hodiny dějepisu, tak právě tyto pochybnosti u jasně daných věcí nám pomohly dostat se ze světa ovládaného církví a pomohly nám začít se věnovat vědeckému pokroku a snaze pochopit fungování světa.

     Mnohokrát jsem taky slyšel, že naše generace je údajně nepoužitelná v praktickém životě. Já osobně toto slýchám dost často, zejména tedy od mých rodičů. Zde musím přiznat, že minimálně v mém případě to může být občas do jisté míry i pravda. Mám často problémy s krátkodobou pamětí a nejsem schopen se naučit dělat některé věci automaticky. I přesto mám ale pocit, že bych samostatný život zvládl. Sice žiju v přítomnosti a dost často i v pouze v představách (přeci jen se snažím být umělcem), zatímco na budoucnost většinou vůbec nemyslím, avšak na mnoho věcí nemyslím už jen proto, že nemusím. Navíc, dítě se vždy nejlépe naučí jezdit na kole, když ho prostě jednou pustíte. A v tomto ohledu i souhlasím s jedním rčením, jež nám předcházející generace občas používá, a tedy: ,,Život nás naučí.”

Nemyslím si, že někdo může tvrdit, že nejsem dostatečně samostatný na život, když mě v samostatném životě nikdy neviděl. Navíc si myslím, že se učím rychle. 

Když se nad tím tak zamyslím, tak vlastně nemůžu úplně souhlasit ani s celkovým tvrzením, že naše generace není v praktickém životě použitelná. Znám totiž spoustu mladých lidí, některých i v mém věku, kteří jsou prakticky i manuálně zručnějších a schopnějších, než řada dospělých, tedy zástupců předchozí generace. Proto si myslím, že je krapet hloupé házet všechny zástupce naší generace do jednoho pytle a tvrdit, že jsme neschopní.

A naprosto souhlasím s tvrzením, že značná část naší generace není ani zdaleka natolik manuálně schopná jako generace předchozí, ale na druhou stranu si myslím, že to je i tím, že už to není tolik třeba. Přeci jenom mnoho věcí, které musela předchozí generace a generace před ní dělat, už dneska nejsou potřeba. Ať už kvůli tomu, že už jsou dnes zbytečné, či proto, že už existují stroje jež to udělají za nás. Někteří by mohli říct, že je to lenost, nechat stroj dělat lidskou práci a já s těmito lidmi naprosto souhlasím. Ale člověk je tvor pokroku a my jsme v době, kdy už lze tento pokrok jen těžko zastavit. Máme tedy dvě možnosti. Buď budeme využívat toho, co nám pokrok přinesl, nebo dělat vše postaru a pokrok odmítnout. Rozhodnutí je na každém, ale já volím pokrok. Stejně jako generace přede mnou, když si pořídila počítače, nebo ta před nimi, když se rozhodla jezdit v autech. Díla pokroku jsou všude kolem nás a každý z nás je alespoň jednou použil. Proto mi přijde zvláštní mít problém s dalším stupínkem této daleko sahající tradice našeho druhu. Ať už jedete v autě, spíte v posteli nebo si rozděláváte oheň, používáte dílo lidského pokroku. Když s tím nebyl problém doteď, proč teď začínat?

     U posledních dvou témat bych se rád ještě na chvíli pozastavil. V rámci problematiky, kterou v této eseji probírám, je dle mého názoru nutné si uvědomit, že naše uvažování nad světem kolem nás a postupný pokrok nás vede k řešení problémů, které byly dříve spíše tabu. Přeci jenom jsme generace, která řeší ochranu životního prostředí, diskriminaci a podobné problémy více, než jakákoli před námi. Věci jako sexismus, rasismus, homofobie nebo znečištění ovzduší by se měly řešit. Sice jsme zatím neměli tolik času na to ukázat, že je opravdu řešit budeme, ale už to že nad tím přemýšlíme, podle mě ukazuje, že s tím chceme něco dělat.

     Dalším okruhem, který je často zmiňován v debatách na toto téma, jsou psychické problémy. Tolikrát jsem již slyšel, že jsme přecitlivělá generace a že dříve žádné psychické problémy nebyly. Říct něco takového mi přijde strašně krátkozraké. Psychické problémy jsou něco, co zde bylo vždy a taky to tu vždy bude. Naše generace o ní jen začala naprosto otevřeně mluvit, což je ještě obtížnější, než si je kompenzovat útoky na mladší generaci. Tím spíš, když jste stále nuceni poslouchat, že jsou jen přecitlivělostí mladých. Tím však nechci říct, že naše generace není citlivější než ta předchozí. To je však do značné míry způsobeno internetem. Neustále všude vidíme jak by jsme měli vypadat, co by jsme měli dělat a stále je nám předhazován jakýsi ideál, který je často fikcí. Pak se není čemu divit, když někdo nezvládne nebýt tím “dokonalým” stereotypem, který stále vidí na internetu, nebo sociálních sítích.

     Ale abych naši generaci jen nehájil, musím přiznat, že je spousta věcí, ve kterých jsme do značné míry přecitlivělí. V první řadě bych se rád vyjádřil třeba ke kritice. U mých vrstevníků si často všímám jakési neschopnosti přijímat kritiku. Snaží se být nejlepší ve všem co dělají a kritiku berou jako dehonestaci své práce. Přitom kritika je základní věc, která je pro růst naprosto klíčová. Nikdo neumí nic nejlépe jen tak. A kritika nám pomáhá se zlepšovat, ať už děláme cokoliv. Spousta lidí to tak ale nevnímá a proto se pak hroutí, když jim někdo zkritizuje to, co dělají, nebo jak to dělají. Může to být způsobeno onou touhou po “dokonalosti”, kterou v nás zasel internet. Podle mě je ale třeba si uvědomit, že kritika není nic špatného. Každý ji zažil a každý ji ještě zažije. Je však nutná, abychom se stali tou nejlepší verzí sebe sama.

     Co mě však dokáže občas vskutku myslet na to, že je naše generace opravdu přecitlivělá, je to, že spousta lidí má podobný problém s humorem. Nerozumím tomu, jak někoho může tolik naštvat, nebo urazit, pouhý vtip, který většinou není ani myšlen vážně. Humor, je naprosto subjektivní věc. Buď se mi líbí nebo nelíbí. Buď mě pobaví, nebo nepobaví. Ale nevidím důvod být uražený, nebo naštvaný, kvůli vtipu. Samozřejmě existují jisté hranice, ale i ty jsou dost subjektivní. Humor je dle mého názoru prostě humor, způsob pobavení. A tak by se na něj mělo podle mě i přihlížet. Humor není myšlen vážně, je určen pouze k zábavě. A smích prý léčí. Dle mého názoru více než uraženost.

     Jaký je tedy závěr? Je naše generace vskutku tak přecitlivělá, jak se říká, nebo jsme naopak silnější než vypadáme? Upřímně…nevím. Co si však myslím je věc druhá. Můj názor je takový, že nejde určit zda je celá naše generace silná, či křehká. Každý jsme jiný a já nechci házet všechny do jednoho pytle. V některých věcech jsme možná křehčí, ale v jiných zase mnohem schopnější, než předchozí generace. Každopádně je to stejně jedno. Všichni umřeme! Tak si pojďme ten život užít a neřešme blbosti.