Svatý Démon Sedlický

  Muž, Lesník, žil byl v jednom lese. Tam v lese, jež ležel mezi Mokrým Lazcem a Novými Sedlici. Nu žil tam již notnou řádku let a dařívalo se mu. Vždy v léto čas se obrátil a pak zase na zimu. A on tam žil a hospodařil, se psi svými dvěma, a zvěři on vždy pomáhal a utrácel, když trpěla. To tak jednou na lov razil ať maj na živobytí, tu na psa jelen dorazil a skončil jeho bytí. Muž, Lesník, švihem jediným, jelenu hlavu sťal, a za přítelem jediným, pomoci se dal. Ten chudák umíral.

  Náhle však jelen hlavu zas na krku, vstávaje pomalu hladíc na ruku, muže jak malé šťeně tam drží​. Umíralo. A muž zničen byl. Tu jelen promluvil. ,,Já svatým jelenem jsem. Já tě vyzkoušel jsem. Svého psa miluješ. Tak zpět ho dostaneš.” Jak pravil stalo se, přísahám vám. Oči mu zrudly a byl ten tam. Pejsek zas žil. Tak vydali se domů. 

  Pes nebyl živ. Byl mrtev. Byl v něm. Kdo? Lovec? Ten ne. Ten z jiného kraje. Kdo. Jeho druh. Je stejný. Temný. Zlý. Špatný. Hrůzný. Příšera. Monstrum. Bestie. Nestvůra. Zrůda. Ta. Či ona. Konec. Konec života v životě. Začátek. Začátek nesvobodné smrti. On. On tam je. Uvězněn. Ale nežije. Pes je mrtev. A on žije. Žije mrtvý. V jeho schránce. DÉMON!

  Muž, Lesník, z chaty se vrací. Před dům, před chatu. Volá na své psy. Své milé. Oni nikde. Jde je hledat. Slyší je. Slyší jak kňučí opodál. Však co spatří. Pes jeden, již syt. Pes druhý, není živ. Otáčí se na něj, čumáček krvavý. Očka nevinná…ne plná temnoty. To nebyl on. A tak zemřel muž, Lesník. Mor. A pak ležel ve své chatě. Pohřbili ho na hřbitově morovém.​​ Ale tam si pro něj přišel. Vzal si ho ze země. Patřil mu, ne bohu. Tak jako ten jelen. On si ho vzal a stal se i jím. A pak vším v lesích. A všemi jež v něm byli pohřbeni.