Slovanské stvoření světa
OBDOBÍ 1/STVOŘENÍ SVĚTA
Nu byli tři ptáci, letící na obloze, nad nekonečným mořem zvaným Vêlik voda. Havran, Kohout a Orel. Havran jménem Černobog, Kohout jménem Simargl a Orel jménem Bělbog. Tu voda už je nebavila, tak Bělbog pravil k Černobogovi, ať slétne ke dnu moře a přinese mu hrsti hlíny. Učinil Černobog jak Bělbog pravil, však s sebou si nabral i trochu písku do úst, kdyby bylo potřeba více zeminy. Vrátil se Černobog zpět nad hladinu. Dolétl s hlínou za Bělbogem. Ten mohutně zamával křídly a hlínu rozfoukal do moře. Hlína se začala rozpínat a stvořila krajinu. Rozpínat se však začal též písek, který se začal Černobogovi sypati z úst. A tak vznikly pustiny, kopce a hory.
Pokračovali ptáci ve svém letu, však prázdná krajina je po chvíli přestala bavit. Tak Simargl přistál a snesl vejce. Vejce prasklo a z něj se vyvalila voda. Tak vznikly řeky, potoky a jezera. A podle vod náhle vyrostla zeleň. Černobogovi se zeleň nelíbila, tak pravil.
“Zde se rozdělíme bratři moji. Já mám nejraději temnotu. Vydám se tedy do temnoty. Půjdu pod zem a vybuduji tam nový svět.” Slétl tedy pod zemi. Pak promluvil Simargl.
“Já miluji tento svět, proto chci na něm zůstat.” A tak zůstal.
Nakonec promluvil Bělbog.
“Já také miluji tento svět. Však celý, proto jej chci celý také vidět. Proto se vydám vzhůru do nebes a vybuduji tam nový svět.” Tak vzlétl tam a začal se činiti.
OBDOBÍ 2/STVOŘENÍ BOHA A ČLOVĚKA
Ptáci pilně pracovali na své podobě světa. Po rozdělení však pociťovali samotu a navíc je trápilo blížící se stáří. Každý z nich se tedy jal stvořit si potomka.
Černobog sebral kámen země a dvakrát na něj mohutně mávl křídly. Kusy kamene opadaly a tu před ním stála postava z kamene. Zamával křídly podruhé a postavě vdechl život. A tak vznikl bůh Veles, pán podsvětí.
Simargl mezitím sebral hrudku jílu. Dvakrát mohutně mávl křídly a kusy jílu opadaly. A tu před ním stála postava z jílu. Zamával křídly ještě dvakrát a vdech postavě život. A tak vznikla bohyně Mokoš, paní země.
To už ale Bělbog držel plamen, jež sebral ze slunce. Mávl dvakrát svými křídly a zhasil kusy plamene. A tu před ním stála postava z plamenů. Mávl křídly ještě dvakrát a vdechl postavě život. A tak vznikl bůh bohů, Svarog, pán nebes.
Bohové pomáhali ptákům se stavbou světa. Když ptáci zestárli, rozloučili se se svými potomky a společně vylétli nad nebesa a staly se z nich hvězdy. Hvězdy však nešly přes svit slunce vidět. Proto Svarog s Mokoš zplodili syna Dažboga. Toho pak poslali ke slunci, aby jej nosil po obloze. V půli dne vždy Dažbog zašel se sluncem za obzor a byla tma, aby šly hvězdy vidět. A tak vznikla noc.
Postupem času začala zeleň chřadnout. Nebyly deště, jež by svlažily půdu. Proto Mokoš se Svarogem zplodili druhého syna Peruna, pána bouře. Nejsilnějšího z bohů.
Tu koupal se jednou Svarog ve své horké lázni. Zpotil se a tak si utřel kapky potu věchem, jež pak shodil z nebe na zemi. K věchu pak přišel Svarog a Veles. Začali se hádat, kdo z věchu stvoří člověka. Hádka byla natolik urputná, že Perun slétl z nebes aby bránil svého otce. Nakonec se dohodli, že Veles smí stvořit z věchu člověk, ale Svarog mu vdechne život. Učinili, jak řekli a tak vznikl muž. Mokoš muži stvořila ze svého potu zvířata. A tak muži se zvířaty žili na zemi a množili se. Po pár letech se jednomu muži náhle narodila žena. Muži se začali bát, že jim žena vezme svět a tak ji od sebe vyhnali. Žena došla za bohyní Mokoš a vše jí celá nešťastná řekla. Mokoš se na muže rozzuřila. Přišla za nimi a pravila: “Od této chvíle nemůže muž s mužem zploditi dítě! Jedině muž se ženou. Tak si ženy považujte a milujte ji!” Jak řekla, stalo se, a tak žili na světě muži a ženy.