Na tuto slohovou práci jsem si vybral svého bratra Mikuláše.

Můj bratr má sedm let. Na svůj věk je velmi vysoký ale také celkem tlustý. Jeho vlasy mají barvu nazývanou jako špinavý blond. Na levé části čela mu leží ofina. Oči má bledě modré s náznakem šedi. Jeho pohled je neustále neuvěřitelně energický a svěží. Má plné a kulaté tváře. Jeden jeho zub je vytažený podstatně dopředu před ostatní. Má mohutnější ruce ale i přesto se v nich nachází relativně velké svaly (na druháka). Na jeho rukou se nachází silné a hutné prsty.

Povahou se bohužel blíží mně a to dost přesně. Většinu času je velmi otravný a to za jakýchkoliv okolností. Také má po mně svou velmi cholerickou povahu, kdy je schopen se ze sekundy na sekundu naštvat. Pokud k tomuto dojde, je velmi agresivní a nevstřícný. Dále dokáže být po dlouhou dobu uražený na celý svět. 

Pokud však nemá důvod se naštvat, je velmi milý a zábavný. Dá se s ním dobře povídat a není s ním nuda. Často si spolu chodíme hrát, nebo něco kreslíme, což je také jedna z jeho oblíbených činností.

Někdy je na člověku jednodušší hledat ty špatné vlastnosti a těm se mám také v plánu teď věnovat. V prvé řadě je neuvěřitelně nespolehlivý a často něco několikrát slíbí a následně nesplní. Vždy když se s ním domluvím na tom, že něco udělá, tak to stejně nakonec musím dělat sám, protože on se raději kouká do tabletu.

Když už mluvím o tom tabletu, tak můžu plynně přejít k následující špatné vlastnosti a tou je jeho neuvěřitelná závislost právě na již zmíněném tabletu. Je schopen u něj prosedět i několik hodin a stále nemá dost.

Dále je drzý, ale to je vlastnost, kterou mu nikdo, kór této generace, nemůže mít za zlé, vzhledem k tomu, že drzý byl, nebo je asi každý. 

Nejhorší na tom je, že všechny tyto vlastnosti má po mně.

Samozřejmě těchto špatných vlastností bych mohl jmenovat spoustu a spoustu, protože jak už jsem řekl, tyto vlastnosti se na člověku hledají nejlépe.

Ale já bych se chtěl věnovat ještě i jeho dobrým vlastnostem, počínaje něčím, co je jednou z mála věcí, kterou po mně nemá a tou je manuální zručnost a celková použitelnost. Já jsem totiž vždy byl a stále jsem manuálně téměř k ničemu a proto jsem rád, že mí rodiče mají alespoň jednoho syna, co něco umí udělat. Důkazem o jeho větší použitelnosti, než u mně, dokazuje už jen to, že již ve svých sedmi letech chodí s taťkou k nám do sklepa a pilou tam řeže ze dřeva různé výrobky. Já poprvé držel pilu v ruce v šesté třídě z donucení. Tato manuální zručnost je jedna z jeho nejlepších vlastností, ale ještě nekončíme.

I přes to, jak jsem svého bratra již ze začátku vylíčil, je jeho kladných vlastností mnohem víc. Například jeho konečná, ale přesto zábavná hravost, díky které s ním dokáže být zábava hodně dlouhou dobu. A i při bitce, kdy se mlátíme do obličeje se hodně bavíme.

I jeho kondice není vůbec špatná. Je sice, jak už jsem psal před chvílí, celkem tlustý, ale i přesto dokáže běhat relativně rychle a dokáže dát i slušnou ránu. Uzvedne víc než bych na druháka předpokládal a celkově jde vidět, že nějaké ty svaly má. 

Kdyby nebyl tak neuvěřitelně líný, tak by jeho fyzická forma šla i vidět. 

Když zrovna ale není nevrlý, líný, uražený nebo tvrdohlavý, tak jsem s ním rád. Umí být milý a občas i přívětivý.

Kdybych to měl shrnout, tak toho má můj bratr dost po mně. Ale i přes to, jak to vypadá, že jsme si tak podobní, tak jsme každý vlastně jiný.

Můj bratr je pro mně důležitou osobou v mém životě a přijde mi minimálně jako zajímavý člověk.

Vypadá to, že si svého bratra skutečně vážím.