Mé nejmilejší vánoce
,,Vánoce jsem nikdy moc nemusel” pravil muž. Ležel se svou dívkou v bílém sněhu, ze kterého při svitu slunce bolely oči. Kolem nic nebylo. Jen rozsáhlé pláně poseté notnou vrstvou třpytivého sněhu. V dáli se pak táhly husté jehličnaté lesy, které pod haldou sněhu působily jako stěna ohraničující pláň. ,,Vlastně jsem Vánoce nenáviděl…tak jako svůj život” Muž se na dívku smutně pousmál. Dívka ležela klidně. Její dlouhé světlé vlasy se ve sněhu trochu ztrácely. Tiše pozorovala nebe s mírným úsměvem na tváři. ,,Ale teď…no myslím, že by to konečně mohlo být jinak. Díky tobě” Zasmál se. Zářil štěstím. ,,Jako malý jsem nebyl moc oblíbený. Byl jsem divnej, protože jsem je slyšel. Měl jsem zvláštní zájmy. A ostatní to nechápali. Proto pro ně bylo jednodušší mě zesměšnit, než pochopit. S nimi jsem také trávil mé první vánoce ve škole…a dostal jsem od nich dárek. Když jsem ho otevřel, byla tam mrtvá kočka. Nenáviděl jsem je. A tak jsem za jedním z nich šel na záchod a rozbil jsem mu hlavu o umyvadlo. Přijela policie. Vzali mě na výslech. K psychiatrovi na posudek. A pak mě odvezli do ústavu pro choromyslné” Muž se na dívku podíval. Stále pozorovala oblohu. Klidná. Muž si nešťastně oddechl. Po tváři mu stékala slza plná příšerných vzpomínek.
,,Nedokážeš si ani představit, jak tehdy vypadaly ústavy pro choromyslné. A jak se tam k nám chovali. Začal jsem je slýchat mnohem častěji. A večer jsem je i viděl. Plížili se k mé posteli. Neměli tvář. Takhle jsem tam strávil pět let. Pak mě pustili domů. Na Vánoce!!” Muž na chvíli zavře oči. Zhluboka se nadechne a usměje se.
,,Doma jsem se dlouho nezdržel. Moji rodiče se po štědrovečerní večeři opili. Když šli spát, oba spadli ze schodů. Zemřeli. Dalších pár dní bylo těžkých. A pak mě zase odvezli do ústavu. Byl jsem tam zase zavřený. Na hodně dlouho. Jen já, doktoři a oni. Zase jsem je slyšel. Ty hlasy”
Muž se usmívá. ,,Ale teď je zase vše v pořádku. Minulý rok mě pustili. Potkal jsem tebe. A dnes, na Štědrý den, je po dlouhé době konečně neslyším” V bílém sněhu se lesknou kapky rudé krve. ,,Jen díky tobě” Muž vstane. Ohne se a ze sněhu vytáhne hlavu své dívky. Sníh zapraská. Zvedne hlavu na úroveň své. Dívá se dívce přímo do očí. ,,Tohle jsou mé nejmilejší Vánoce. Zachránila jsi mě. Miluju tě!” A Políbí svou dívku!